Učíme se praxí!

Protože vlastní zkušenost nenahradí žádná učebnice.

Jak už říkal Jan Amos Komenský, nejvíc se naučíme pomocí vlastní zkušenosti a prožitku.

Když jsme se měli letos zamyslet nad problematikou životního prostředí a možnostmi, jak být v určitých věcech lepší, mí žáci mě mile překvapili, s kolika nápady sami přišli. Jedním z nich byla problematika plýtvání jídlem. Dohodli jsme se tedy na projektu, ve kterém budeme sledovat, kolik jídla se zbytečně vyhazuje, jak se s přebytečnými potravinami nakládá a zda i my můžeme něco na tomto plýtvání změnit. No a jak jinak začít, než návštěvou školní jídelny?

Díky úžasnému přístupu paní vedoucí a celému kolektivu školní jídelny nám bylo umožněno nahlédnout do školní kuchyně tak, jak může málokdo.

Nejdřív jsme si uspořádali malou besedu s paní vedoucí, která nám skvěle vysvětlila, jak to vlastně v takové kuchyni chodí, osvětlila nám veškerá hygienická pravidla (a že jich je!) a zodpověděla naše zvídavé dotazy. Následující týden jsme vyrazili na exkurzi, v rámci které jsme poznali místa, která nejsou u výdejního okénka v jídelně skutečně vidět. Vše za dodržení náležitých hygienických pravidel.

Zjistili jsme, jak náročné to paní kuchařky mají. A zamysleli jsme se, jak těžké pro ně musí být vyhazovat u zbytků množství nedojezených porcí, které některé děti třeba ani neochutnají...

Pocit u okénka, kde se odevzdávají tácy s nedojezeným jídlem, si dnes mohli vyzkoušet naši první tři odvážlivci a v průběhu měsíce se nás tam prostřídá určitě ještě několik. Jsem pyšná na své žáky, že se práce nebojí a s nadšením se do tohoto experimentu pouští:)

O dalším průběhu našeho projektu budu i nadále informovat.

Ještě jednou velké díky celému kolektivu naší školní jídelny!

Třídní učitelka 8. A