Vlastivědná vycházka po Hranicích

V pátek jsme se prošli historickým centrem Hranic.

Pan průvodce nám poutavě povyprávěl mnoho zajímavých a nových informací.

Vyšlo nám také krásné počasí.

Dozvěděli jsme se, jak se v průběhu staletí měnila podoba zámku. Původní dřevěnou tvrz lidé přebudovali na kamenný hrádek a celé tehdejší město bylo obehnáno kamennými hradbami. Do města se přicházelo třemi branami. Později byl hrad přeměněn na zámek, ve kterém měli lidé již pohodlnější bydlení. Po staletí se také měnil půdorys zámku. A na konci dvacátého století bylo zámecké nádvoří zastřešeno, aby ochránilo arkády zámku a poskytlo větší pohodlí návštěvníkům zámku a městského úřadu, který zde sídlí.

Dominantou stálé expozice historie Hranic je model historického centra města, který zachycuje Hranice před 270 lety. Model vychází z plánů z roku 1750, z fotografií, archivních materiálů, archeologických výzkumů a kreseb.

Centrum Hranic se od 18. století změnilo. Podloubí, která byla dříve před každým domem na náměstí, dnes už jen může návštěvník tušit. Na náměstí stávala také krásná kamenná kašna, která byla v roce 1905 odstraněna. Po zrušení hrdelního práva zmizel z centra města i pranýř, skládající se z kamenného sloupu a otáčivé klece. Pozůstatek pranýře dnes připomíná už jen obrovský kámen, který byl přemístěný na začátek horního podloubí ve směru od zámku – na Pernštejnské náměstí.

Zmizely také tři brány, které vedly do města. Ty byly postupně zbourány kvůli rostoucímu provozu. Oproti tehdejší podobě města dnes stojí na náměstí barokní kostel Stětí sv. Jana Křtitele.

Autorem modelu je historik, archeolog a modelář Stanislav Miloš z Hranic. Nad modelem strávil stovky, možná tisíce hodin. Vždyť jen jeden domek vytváří celý den a na náměstí je domů kolem dvou stovek. Model je vytvořený z krabiček od čajů, které jsou potom pomalované buď vodovými, nebo temperovými barvami.

Naproti zámku u vstupu do horního podloubí to vypadá, že se tam povaluje jen veliký kus obyčejného kamene. Jedná se o pranýř – tedy přesněji o jeho pozůstatek. Ve středověku k němu byli přivazováni odsouzení zločinci, kteří pak byli vedeni na městské popraviště, a to za hojné účasti přihlížejících, kteří vyvolávali jejich vinu a také po něm mohli hodit shnilým ovocem, zeleninou, blátem apod. Takový odsouzenec byl pak zavřen v žaláři v místní katovně. Její budovu v již změněné podobě jsme viděli v Růžové ulici.

Na Pernštejnském náměstí stávala kašna, ze které si lidé odnášeli vodu do svých domovů na pití, jídlo i hygienu.

Na staré radnici a v dolním podloubí jsme si prohlédli 2 středověké portály. V Muzeu jsme se podívali na dochovaný gotický sloup s gotickým žebrováním. V Radniční ulici se ve fasádě jednoho domu nachází zazděná kamenná dělová koule, která zde byla umístěna jako památka na boje třicetileté války.

Viděli jsme také průčelí domu akademického malíře a profesora kreslení Jana Pinkavy.

Synagoga v Hranicích je dnes nečinná, je vystavěná v neorománském stylu v úrovni městských hradeb. Nachází se mezi Janáčkovou a Čechovou ulicí. Tyto ulice spojují tzv. „Židovské schody“ vedoucí z bývalých hradeb. V proluce u synagogy je instalováno umělecké dílo. Jedná se o výtvarné objekty k sezení, které mají připomínat hranickou židovskou komunitu. Jde o důstojnou připomínku hranických obětí holokaustu. Proluka je nyní pietně upravena, aby důstojně připomínala památku zavražděných hranických Židů.

Navštívili jsme také kostel Stětí svatého Jana Křtitele. Zde s dětmi krátce pohovořil pan kaplan. Podívali jsme se na varhany a poslechli jsme si jejich krásný zvuk.

(použité zdroje: infocentrum-hranice.cz, kultura-hranice.cz, muzeum-hranice.cz)