Na Rališce jsme zažili všechno

Sníh na svahu i ze sněžných děl, vodu, déšť, bláto, nárazový vítr, který z technického sněhu tvořil bílou neprůhlednou oponu. Mlhu, štiplavý kouř jako důsledek boje lesníků s kůrovcem, a krátce i svah zalitý sluncem, kdy si člověk s přivřenýma očima říká, že tohle je ta správná zima. Všechno jsme prožili a přesto nikdo nelitoval - byl to přece pobytový "lyžák"- studnice zážitků a vzpomínek...

Na Rališce - pro naši školu již domovském svahu na Horní Bečvě - žáci ve dvou lyžařských a jednom snowboardovém družstvu zdokonalovali naučenou techniku sjíždění . Pravda, pět z nich se nezúčastnilo základního kurzu v pátém ročníku, ale zatáčeli již první den a postupně smazávali rozdíl v dovednostech.

V úterý jsme měli kopec jen pro sebe - bez příplatku. Ale s deštěm - místy vydatným. Nikdo to však nevnímal. Mokří jsme totiž byli již cestou na svah. A tak se jezdilo, učilo. padalo, vstávalo. O množství nasáklé vody jsme se přesvědčili až před nástupem na odpolední výuku, kdy jsme zjistili, že mokré věci i na horkých radiátorech nejsou suché, jen méně mokré. Zvolili jsme náhradní plán a přesunuli vycházkový odpočinkový půlden ze středy na úterý. A pobyt na čestvém vzduchu nahradili společensko sportovní zábavou.

Nejkrásnější ráno bylo to čtvrteční. Při noční oblevě napadalo množství sněhu, které stromy zadržely, a cestou ke svahu nám vytvořily ozdobnou slavobránu. Někteří si museli připadat jako v ráji, když navíc mezi bíle obtěžkanými větvemi prosvítalo slunce.

Všichni včetně instruktorů zvládli nástrahy velkého kopce směrem dolů i nahoru, kdy sedačková lanovka neodpouštěla žádnou nepozornost při nastupování. Navíc bez zranění, nemocí i kázeňských prohřešků. Pro nás dospělé byl kurz povedený. Snad jej tak budou hodnotit i děti a to přes hodinové zpoždění při pátečním odjezdu, kdy jsme v zapadlém autobuse čekali na vyproštění traktorem místních technických služeb.

- haš -