Proč nemohl být delší

Sešla se dobrá parta - najednou bylo jedno, kdo je sedmák, kdo osmák, kdo je "z áčka" či "béčka". Mimoškolní týden nás stmelil, byli jsme jedna parta, společné sdílení zážitků bude dlouho převažovat nad dojmy všedního dne.

Je pro nás všechny z nížiny neuvěřitelné, že jsme si po příjezdu museli sníh z cesty ke dveřím lyžárny odházet lopatou. Proč tak vydatně sněžilo - i další tři noci po příjezdu? Protože je zima!
Od prvního dne jsme ve družstvech plnili lyžařskou sjezdovou průpravu. Aktivní pobyt na sjezdovce s každodenním přesunem tam i zpět (mnozí v přezkových botech) bral energii, kterou jsme dočerpali výbornou domácí stravou místní kuchyně. Vratka jídla byl prakticky neznámý pojem, někteří se naučili jíst i polévku:)
Ačkoliv vybavení chaty Unigeo si pamatuje dobu předsametovou, nikomu to nevadilo. Nebyli jsme na rekreaci (někteří budou muset zrekreovat až doma), televize ve společenské místnosti byla pro většinu neviditelná, všechny mobily spaly v noci na samostatném pokoji. Večery patřily hlavně zábavě: hry Autobus emocí, Anglické vánoce, Odezírání ze rtů či Stop budou díky žákům dlouho v našich myslích nezapomenutelné.
Všichni se těšili na závěrečnou diskotéku. Ta největší pařba z celého týdne způsobila u některých chrapot, u jiných potřebu jít znovu do sprchy, u dalších srdeční arytmii z těsného kontaktu při pomalém tanci. Konec lyžařského a snowboardového týdne přišel pro většinu z nás rychle a nečekaně, přesto některým možná nebude stačit volný víkend k tomu, aby nastoupili do běžné výuky. Závěrečný feedback žáků na lyžařský kurz při cestě autobusem domů však měl i připomínku: že měl být delší:)

- haš -