Všechovická laťka 2019
V předvánoční čas proběhl ve Všechovicích již 28.ročník soutěže ve skoku vysokém se šťastným začátkem i koncem.
Naše skromná výprava se po zjištění, že jeden ze členů nemá sportovní obuv, mírně zdržela a autobus doVšechovic musela stopovat mimo zastávku. První kategorie, kde jsme měli zastoupení, byly mladší žačky. Mirka Přikrylová (6.B) si jela bez větších ambicí na celkové umístění zlepšit své letošní maximum. Soutěžní atmosféra ji nepomohla, výkonem 105 cm si jej pouze vyrovnala. Viki Lovětínská (6.B) měla jediný cíl: odstranit blok z tamní tělocvičny, kdy si loni přivezla na zádech bolestivou památku na nepoddajnou laťku. Skočených 105 cm - hluboko pod její možnosti - má jedinou sportovní odpověď: nepodařilo se a příští rok jede znova. Vendy Mikulíková (6.A), loňská medailistka v nižší kategorii, nezopakovala výkon 120 cm z klalifikačních závodů na naší škole, a skončila na 15. místě.
Josefa Mynáře (6.A) v mladších žácích limitovalo bolavé koleno a byť jeho styl dává tušit, že v budoucnu bude skákat vysoko, letos bral za 115 cm pouze 11. místo. Štěpán Štec (6.A) zopakoval svůj nejlepší letošní výkon (125 cm) a doskákal na osmou pozici. Příjemným překvapením bylo vystoupení Denise Navrátila (6.A). V osobním rekordu (130 cm) se umístil na pátém místě. Jak mladší holky tak i kluci závodili ve své kategorii se sedmáky, takže si příští rok nezapomeňte přečíst další část komentáře. Třeba to i "cinkne".
V poslední kategorii s naší účastí (ve starších žačkách) byla velkou favoritkou Hanka Klanicová (9.B). Nebyla v pohodě, bolela jí záda, a tak třetí místo za 140 cm je úspěchem. Zdatně jí sekundovala Zuzka Slobodová, o pět centimetrů nižší výkon (135 cm) však stačil jen na "bramborovou" medaili.
Děkuji všem za reprezentaci školy nejen z pohledu sportovních výkonů. Škoda, že stejné poděkování nemohu směřovat i ke starším žákům.
- haš -
Fotogalerie
Dějepisná exkurze 9. ročníku do Osvětimi
Ve středu 9. října se naši žáci devátých tříd v doprovodu čtyř vyučujících vydali na dlouho plánovanou návštěvu areálu koncentračního tábora Auschwitz a Birkenau v polské Osvětimi. Dlouhou cestu autobusem za hranice republiky vystřídalo procházení se areálem s těžkou historickou stopou ve světových dějinách. Přičemž v ulicích a budovách tábora jsme vyslechli z úst našich průvodkyň spoustu detailů a děsivě silných lidských příběhů.