Zvyšujeme zájem o četbu a jazyky.

Naše škola se zapojila do dalšího projektu v rámci Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost

Název projektu

Registrační číslo projektu

CZ.1.07/1.1.00/56.1459

Základní informace

Výzva č. 56 je vyhlašována v prioritní ose 1 – Počáteční vzdělávání, v oblasti podpory 1.1 Zvyšování kvality ve vzdělávání OP VK. Mezi cíle oblasti podpory 1.1 patří mj. podpora realizace kurikulární reformy škol a školských zařízení a podpora výuky cizích jazyků a v cizích jazycích. Výzva č. 56 je blíže zaměřena na rozvoj čtenářství a čtenářské gramotnosti a výuku cizích jazyků.

Doba realizace

1.7.2015 – 31.1.2015

Naše škola se zapojila do realizace dvou klíčových aktivit:

1. Čtenářské dílny jako prostředek ke zkvalitnění čtenářství a čtenářské gramotnosti.

Zavedení Čtenářské dílny do vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura jako jednoho z prostředků ke zvýšení zájmu o čtenářství a zlepšení čtenářské gramotnosti. Získání/zvýšení odborných kompetencí pedagogů pro realizaci Čtenářských dílen ve výuce.

2. Zahraniční jazykově-vzdělávací pobyt pro žáky.

Krátkodobý jazykově-vzdělávací pobyt v zahraničí pro žáky v délce trvání minimálně 5 kalendářních dní včetně cesty. Žáci absolvují jazykovou výuku v rozsahu nejméně 9 vyučovacích hodin za celý pobyt a seznámí se s významnými reáliemi příslušného místa.

Jak pobyt probíhal a jak se žákům líbil? O tom už oni sami.

V týdnu od 14. do 20. září 2015 jsme vyjeli do Londýna. Čtyřicet dětí od šesté do deváté třídy a čtyři učitelé. Takhle na papíře to zní jako velká přesila, ale naši kantoři nás naštěstí bez problemů zvládli.

Cesta byla dlouhá a náročná, téměř 1500 kilometrů. Den poté jsme ale úspěšně přejeli hranice města a, i když unavení, začali jsme s naší prohlídkou Londýna. Samozřejmě každý ihned fotil a nejvíce snad pan ředitel. A že bylo co fotit. Prošli jsme se okolo Big Benu, Houses of Parliament, Westminsterského opatství, Downing street, Buckinghamského paláce, Piccadilly circus a Trafalgarského náměstí. Proběhly také první nákupy. Nakonec jsme navštívili obrovské London Eye a viděli z něj snad celý Londýn.

Poté už probíhala jen cesta do hostitelských rodin a každý byl napjatý, jak jim to dopadne. Všechno, co jsme totiž věděli o našich náhradních rodičích, bylo jméno a adresa. Napětí ještě zesílilo, když nám paní průvodkyně povídala, jak to v takových rodinách chodí. Je tady totiž normální, že nás v rodině může bydlet více, například nějaký student vysoké školy. Také že Angličané nejsou moc dobří kuchaři a vaří hodně z polotovarů. Některé taky vyděsilo, že rodina by nemusela mít auto a mohli bychom chodit pěšky. Kladli jsme si různé otázky. Budou mladí, staří? Běloši, černoši? Bude se nám tam líbit? To nevěděl nikdo. My dvě jsme měly docela strach, ale ten byl utopen a naprosto zapomenut v obrovské vřelé náruči naší nové černošské maminky.

Typické domy v Anglii jsou hodně malé. Ten náš nebyl výjimkou. Uvítal nás nápis "Home sweet home" a platilo zde pravidlo, co je malé, to je milé (a v našem případě také voňavé).

Třetí den ráno začala školní výuka. Probíhala v zajímavé budově, která vůbec nevypadala jako výukové středisko, ale spíše jako taková velká vila. Myslím, že všichni byli překvapeni. Byli jsme rozděleni do tří skupin podle věku. A psali jsme test - 25 minut na 60 otázek. Jedním slovem - horor. Ale nakonec to všichni nějak zvládli a začalo se s výukou. Náš pan učitel byl velmi vtipný a dokázal nám vše vysvětlit tak, že jsme tomu rozuměli. Když nás začal učit zpaměti známou říkanku, tak jsme mu moc nevěřili, že na konci vyučování opravdu všichni z nás dokáží říct „Three grey geese in the green grass grazing, grey were the geese and green was the grass“, aniž by se z našich jazyků nestaly malé uzlíčky.

Po výuce nás čekala 180 kilometrů dlouhá cesta do Stonehenge, tedy asi 3000 let starou přírodní kamennou památku. Už v autobuse bylo jasné, že nám počasí dnes moc nepřeje. Pršelo jako z konve, ale doufali jsme, že se vyčasí. To ovšem nebyla pravda. Říká se, že když se kolem tohoto velkolepého uskupení kamenů projdete, můžete cítit pradávnou mystiku a vstřebat z kamenů energii. Nevím jak ostatní lidé, ale my bohužel vstřebali tak možná vodu do bot.

Čtvrtý den byla dopoledne opět škola. Pan Dug, náš učitel, se rozhodl polámat nám jazyk na další anglické říkance. Moc se nám líbil odlišný způsob učení angličtiny - tedy beze slova česky, kde každý dostal prostor k mluvení a možnost otestovat své vlastnosti v praxi. Nikdo se tady nikomu nesmál - nebo se o to alespoň pokoušel - a určitě jsme se naučili hodně nového.

Odpoledne, které bylo pro změnu krásně prosluněné, jsme strávili kousek od Londýna v městečku Windsor. Navštívili jsme stejnojmenný zámek, který leží nad Temží. Sloužil mnohým králům, královnám a jejich rodinám po celých tisíc let a dodnes je oficiálním sídlem královny Alžběty II. My osobně můžeme potvrdit, že je zde vskutku nádherně. Viděli jsme plno zahrad, vystavené obrazy a snad ten největší domeček pro panenky, se kterým si hrála královna Mary. A krásný není jen samotný hrad, ale i přilehlé městečko, které má své kouzlo anglického maloměsta.

Pátého dne nám skončila výuka a my, jako nejstarší skupina jsme hrdě předvedli našim českým učitelům nově nabyté schopnosti, co se týče anglických říkanek, lepší výslovnosti. Všichni jsme dostali certifikát. Hodně jsme se toho od pana učitele naučili a prohloubili své vědomosti, za což mu můžeme jen a jen poděkovat. A jak sám říká - On není dobrý učitel. On je nejlepší učitel!

Pak ale přišel čas odejít a my zamířili do slavného muzea voskových figurín Madame Tussauds, kde si všichni přišli na své. Herci, sportovci, hudebníci nebo členové královské rodiny. Nebylo nic, co by tu chybělo a s čím by se někdo z nás nevyfotil. Den jsme nakonec zakončili procházkou po Hyde parku a nákupy na Oxford street. Když jsme na konci dne měli sraz u autobusu, skoro všichni drželi v ruce tašku z Primarku. Jedná se o obchod, kde mají snad všechno a za velmi příznivé ceny a tak většina neodolala a musela si něco koupit.

Šestý den ráno bylo pro nás velmi těžké, protože jsme se musely rozloučit s naší úžasnou náhradní maminkou. Nechyběly u toho ani slzy, ale po nekonečném objímání (s rozmazaným make-upem) plném protichůdných emocí, jsme se nakonec vydali na poslední procházku Londýnem. Okolo pravého břehu Temže, přes Tower Bridge do pevnosti Tower, kde jsme všichni zhlédli korunovační klenoty a kdo chtěl, mohl si projít také věže, starobylé hradby a mnoho dalších zajímavých věcí v tomto areálu. A protože se počasí vydařilo, bylo procházení po areálu velmi příjemné.

Pokračovali jsme plavbou lodí do městské části Greenwich, kde jsme strávili odpoledne v nádherném parku, který nese stejné jméno - tedy Greenwichský park - a každý volný čas vyplnil po svém. Náš výlet jsme zakončili „výšlapem“ na kopec se starou observatoří, kde jsme se mohli vyfotit u nultého poledníku. Rozloučili jsme se posledním pohledem s Londýnem a pak už na nás čekali páni řidiči a my vyrazili zpátky do Česka.

Věříme, že si to všichni užili tak, jako my dvě a mají z tohoto nádherného týdne alespoň z poloviny tak úžasné vzpomínky jako my. Za nás můžeme říct, že Londýn opravdu stojí za návštěvu!

Viktorie Vosáhlová a Kateřina Zdarsová, 9.B

Den první