př 2223 2. A

V půdě i ve vodě ...

V poslední části našeho projektu jsme se zaměřili na další obyvatele naší zahrady. Kdo to Vandu lechtá na listech? Co šimrá Šampiona? Kdo to bzučí? No přece hmyz!

Víte, kdo si staví schránky z písků a mušliček? Kdo si staví hnízda v zemi? Kdo si nosí bublinky vzduchu pod vodu? Čí kusadla slouží k boji o nevěstu?

My už víme a taky je poznáme! Tak jsme tentokrát ukázali Vandě a Šampionovi, našim průvodcům projektem, něco my. A po prázdninách se budeme opět těšit na školní zahradu.

Malí zahradníci II.

O náš záhonek s mrkví se pečlivě staráme. Plejeme, jednotíme, zaléváme a máme radost, že se naší mrkvičce daří a roste jako o závod. Už víme, že na úrodu si budeme muset počkat. Do prázdnin to naše „Vanda“ nestihne. Nevadí! Buď si na ní pochutná náš školní zajíc, nebo vydrží do září a my budeme mít sladkou a zdravou svačinku na začátek roku…

Malí zahradníci

Naše Vanda bedlivě kontroluje, jak pečujeme o zasetá semínka. Už víme, jak se o mrkev starat. Semena mrkve klíčí dlouho – tři až čtyři týdny. Záhonek jsme vypleli, půdu provzdušnili a až ještě trošku povyroste, vyjednotíme ji.  Vláhu dostává naše mrkev z deště a sluníčko ji také pěkně hřeje. Počasí nám zkrátka přeje … Teď jen musíme být trpěliví. Vyplatí se nechat mladou mrkvičku nejen vzejít, ale i trochu narůst, abychom i vyjednocené mrkvičky mohli spotřebovat – ochutnat!

Jak jsme seli Vandu...

„Nad čerstvou mrkev vytaženou ze záhonu na zahradě není!“

Povídala Vanda, naše průvodkyně přírodovědným projektem.

„Jak si mě můžeš vypěstovat?“

Pěstování mrkve není nijak složité. Před výsevem půdu řádně zpracujte rýčem, motyčkou a hráběmi. Semínka zasejte do hloubky 1 až 2 cm. A za 6 až 8 týdnů se můžete těšit na malé chutné mrkvičky!

Nejprve jsme si připravili záhonek a potom vložili do půdy semínka. Opatrně jsme je „přikryli“ a nezapomněli je náležitě zalít. Teď už jen hodně sluníčka a naší péče!

Stromy na jaře

Stromy na jaře
Na jaře začínají na větvích rašit pupeny. Z nich pak vyrostou listy a květy. Květy
opylují včelky, čmeláci nebo motýli. Sají šťávu z květů-nektar a na jejich těle se
přitom zachycuje pyl z květů. Při přelétání z květu na květ pyl přenášejí, tím
květy opylují. Po opylování se z květu vyvine plod… dočteme se v učebnici Prvouky.

Opravdu?

Kde je v květu schovaný pyl? Jakou má barvu? Opravdu mají květy jabloně narůžovělou barvu? Vypadají všechny pupeny stejně?...

Nejprve jsme si prohlédli obrázky, pojmenovali stromy a jejich plody a seřadili vývoj od pupenu k plodu pěkně za sebou.

Nejlepší je nechat „mluvit“ skutečné stromy a jejich květy…

Vzali jsme si na pomoc lupy a šli se přesvědčit na naši školní zahradu. Vše jsme pečlivě prozkoumali a zahráli si na včelky. Jen jsme si poletovali z květu na květ pěkně podle řady násobků!

Šampion z nás měl radost!

Příště zase na školní zahradě s Vandou…

Šampion na školní zahradě

Tentokrát jsme v rámci našeho přírodovědného projektu vzali kamaráda Šampiona na naši školní zahradu. Nestačil se divit! Kolik ovocných stromů nám zde roste! A dokonce vzácné a původní odrůdy!

Našim průvodcem a odborným poradcem byla paní učitelka Pončíková, která nám ukazovala, vysvětlovala a ochotně odpovídala na všechny otázky. Děkujeme!

Už víme, jak vypadají pupeny meruňky, špendlíku a co je to myší ouško…Jakou barvu mají květy jabloní a jaký tvar koruny má hrušeň…

Pozorně jsme se dívali, sahali a poslouchali a nakonec jsme vyhledávali a určovali jména stromů ve dvojicích. Moruše, višeň, meruňka, kaštanovník, jeřáb, jabloň, slivoň, hrušeň, ořešák, špendlík, oskeruše, třešeň jsou ovocné stromy, které jsme poznali na školní zahradě a už se těšíme, až rozkvetou a budou mít plody.

Vanda a její zeleninoví kamarádi

Ahoj, jsem mrkev Vanda!

Mrkev je pro člověka velmi prospěšná. Pomáhá našim kloubům, chrání kůži před slunečními paprsky a je doporučována i pro zlepšení zraku.

V ČR se sní přibližně 7 kg na osobu za rok.

S ostatními druhy zeleniny jsme se seznámili v prezentaci a videu a dozvěděli se, jaké vitamíny a důležité látky Vandini kamarádi obsahují.

Poznávali jsme jednotlivé druhy zeleniny na obrázcích a „učili“ je poznat i robotickou včelku! Museli jsme ji naprogramovat, aby dojela k určenému druhu zeleniny!

Na „nákup“ jsme se vydali i my. Do nákupního košíku jsme vybírali samé zdravé dobroty a povídali si o zdravé výživě.

Děkujeme maminkám za ovoce a zeleninu, kterou nám dávají na svačiny.

Ovoce nebo zelenina?

Šampion a Vanda se dohadovali, co je lepší? Ovoce nebo zelenina?

Šampion:“Joo, v ČR se sní 85 kg ovoce na osobu za jeden rok!“ Vanda:“ Pche, to nic není! Zeleniny se sní 87 kg na osobu za rok!“

My víme, že ovoce i zelenina jsou zdravé a obsahují pro člověka velmi prospěšné látky.  A hlavně: výborně chutnají!!!

Jak ale uchovat ovoce a zeleninu v zimním období?

To bylo tématem našeho dalšího zkoumání. Dozvěděli jsme se jak skladovat zeleninu a ovoce a také kolika způsoby můžeme ovoce a zeleninu zpracovat. Už víme co je zavařování, mražení, sušení i moštování. A abychom si to dobře zapamatovali, ochutnali jsme všechno! Rozinky, vynikající marmelády a džemy domácí výroby, zavařeniny i ovocnou šťávu (mošt) z Ovocentra.

Děkujeme všem laskavým dodavatelům za nezapomenutelný chuťový zážitek!

Šampion a jeho kamarádi

Jablko může mít kamarády?

Určitě! Vždyť je jich asi 35 000 druhů!!!

V naší třídě se jich sešlo hned 15 najednou. Matčino, Panenské české, Rubín, Golden Delicious, Jadernice moravská, Gala, Sparťan, Idaret, Bohemia …

Zkusili jste někdy ochutnat tolik druhů jablek najednou? Zkuste to! Je to zážitek…

Nejprve jsme si důkladně prohlédli, jak vypadají, jak voní, jakou mají slupku. A uspořádali jsme jim výstavu. Vybírali jsme nejhezčí, nejvoňavější a největší  jablíčko. Nejvíce nám voněl Rubín, Sparťan a Jadernička. Největší bylo Ontario a nejvíce se nám líbil Rubín.

Vypracovali jsme pracovní list a nastudovali další zajímavosti:

Víte, že se v ČR sní 24 kg jablek na osobu za rok?

Jablka jsou velmi zdravá a doporučuje se jíst nejméně jedno jablko denně?

Pravidelní jedlíci jablíček po nich i voní?

Šampion a Vanda se představují

Šampion a Vanda jsou našimi letošními průvodci  přírodovědným projektem. Budeme pozorovat, učit se, získávat informace a zajímavosti z naší nové knížky a vyzkoušíme plnit úkoly a pokusy, které si pro nás Vanda se Šampionem připravili.

Ahoj! Já jsem jablko Šampion.

Poznáš mě podle červené barvy a zelenožlutého líčka. Mám sladkou chuť, voňavou a šťavnatou dužninu. Na dotek je má slupka mírně drsná. Jako plod vyrostu na ovocném stromě, který se jmenuje Šampion.

Takto se nám představil náš jablíčkový průvodce. A my se přesvědčili, že má naprostou pravdu! Šampioni ze zahrádky skutečně chutnají a vypadají přesně tak. Vše jsme vyzkoušeli vlastním čichem, hmatem i chutí. Někteří z nás dokonce i sluchem.

Také jsme si našeho kamaráda vystřihli a slepili z papíru

Začetli jsme se do zajímavostí z knížky, kterou jsme dostali z Ovocentra ve Valašském Meziříčí a dozvěděli se další zajímavosti. Ale o tom zase až příště …

Já Baryk a můj slepýš

Tak už je červen, měsíc hromdoškopků. V červnu chodí můj člověk po zahradě a rozdává hromdoškopky! Co to znamená? To nám Baryk vysvětlil v dalším příběhu.

Také nám představil dalšího obyvatele a kamaráda ze zahrady. Tentokrát slepýše. Víte, že když vyleze po týdnu vedra slepýš z díry, že určitě začne pršet? Když vidí, že se blíží mrazy, zaleze do nějaké díry a tam přespí zimu ve společné noclehárně? Přezimuje jich totiž i dvacet třicet pohromadě!

Když slepýše chytne někdo za ocásek, tak ho snadno ulomí. Spokojí se s ocáskem a slepýš se zachrání. Za čas mu ocásek doroste. Slepýš totiž není had! Patří mezi ještěry. A ještěři mívají ulamovací ocásky.

Tak jsme si na ještěry s ulamovacími ocásky zahráli! Jen nám nikdo nic neulamoval, ale místo ocásku jsme měli šátek. To byla parádní honička!

Co, potkalo Baryka v červenci  a srpnu, si můžeme přečíst o prázdninách sami. Máme přeci vstup do knihovny na celý rok zdarma!!!

Já Baryk a můj šnek

Květen je měsíc psích songů. Psího zpěvu.

Proč? To nám vyprávěl Baryk v dalším pokračování svého vyprávění. Také nás seznámil s dalším živočichem, se kterým kamarádí. Šnekem.

Dozvěděli jsme se mnoho zajímavého, prohlédli si obrázky a pokusili se odpovědět na otázky v pracovním listě.

Kde všude můžete najít hlemýždě? K čemu slouží hlemýždí boudička v létě? Co si udělá z domečku na podzim? Jak hlemýžď přečká zimu?  Dělí se šneci na samičky a samečky? Jak šneci škodí lidem?  Proč se v některých zemích šneci vykupují?  Kolik noh má šnek?

Znáte odpovědi?

Teď už jen prozkoumáme školní zahradu, abychom se s nimi seznámili osobně …

Já Baryk a můj čáp

Měsíc čiperných blech. Tak si pojmenoval měsíc duben Baryk, náš průvodce přírodovědným projektem. Ale kromě blech, patří k dubnu i čápi. A o čápovi bylo další Barykovo vyprávění.

Přečetli jsme si další kapitolu a velmi pozorně poslouchali. Odkud se k nám čápi vracejí? Kolik kilometrů uletí denně? O co se čápi perou s jinými čápy? Kolik mláďat vysedí čapí pár? Nosí čápi miminka? Čím se živí čápi?

Odpovědět na tyto otázky a nakreslit čapí hnízdo byl náš dubnový úkol. My už totiž víme, že…

Čápi se k nám vracejí z jižní Afriky a dokáží denně uletět až 150 kilometrů. Čápi nezpívají, nekokrhají ani neštěkají. Jen klapou zobákem. Někdy se čápi o své hnízdo perou. Ale rytířsky. Čáp s čápem a čápice s čápicí. Nikdy se nepere čáp s cizí čápicí. Kdo vyhraje, ten si hnízdo opraví a vysedí v něm tři čtyři čápata…

Ve středu jsme podnikli výpravu k čapímu hnízdu. Na pomoc jsme si vzali dalekohledy, a opravdu jsme si čápa prohlédli pěkně zblízka. Sice si do hnízda lehl a jen tak po očku na nás nakukoval, jenomže s našimi dalekohledy jsme si koukali z „očí do očí“.

Také jsme si vyzkoušeli „čapí“ souboj - holky s holkama a kluci s klukama. Přetahovali jsme se o nejlepší materiál na hnízdo. To byla mela…

Podle Baryka je obyčejný komín s čapím hnízdem a čápaty taková krása, jaké se nic na světě nevyrovná. My mu dáváme za pravdu.

Tak už je březen …

Tak už je březen …

měsíc mžourání. Zajíčci březňáčci  začínají mžourat po okolí a nejde jim do hlavy, nač je země tak veliká, když mají tak krátké pacičky. No a u mne na dvoře se pod hromadou dřeva probere ježek … Takto začíná další z příběhů psa Baryka.

Tentokrát nám představil ježka.

Ježek funí, dupe a mlaská. Ježčí jídelníček se skládá z larev, kukel, žížal, slimáků, myší a ptačích vajec. Dokonce zvládne i ještěrku nebo hada.

Všichni ježci věří, že nejlepší a nejtlustší žížaly najdou, když přeběhnou silnici. „Nechoď! Přejedou tě! Po silnicích jezdí večer zabijáci ježků!“ Varoval ježka Baryk.

Naštěstí vše dobře dopadlo a ježek se za tři měsíce vrátil i s paní ježkovou a sedmi ježčaty.

A my se vydali na školní zahradu nejen s ježkem, ale i s ostatními našimi plyšovými kamarády. Mžourali jsme do sluníčka (je přece měsíc mžourání) a nechali „vyčmuchat“ naše plyšáky první jarní květiny.

Já Baryk a můj zajíc

Stopování je můj koníček. Podle stopy poznám každého zajíce za naší vesnicí… tvrdí Baryk ve svém dalším příběhu.

Tentokrát jsme se dozvěděli něco zajímavého o zajících. Věděli jste, že dokáží běžet až sedmdesátkou? Že všichni zajíci dokáží parádně kličkovat? Že do kopce se zajícům běhá mnohem lépe než z kopce? Mají totiž zadní nohy o hodně delší než přední. Že dokážou pěkně zamotat stopu? Že mu stačí voda z rostlinné stravy a nemusí pít třeba půl roku?

Všechny tyto zaječí dovednosti jsme si vyzkoušeli na školní zahradě!!! (Kromě toho pití).

A tak jsme kličkovali mezi stromy, běhali do kopce i z kopce a pěkně stopovali kolem jezírka … při tom hledali písmenka, ze kterých jsme museli poskládat slova a vytvořit věty.

Za odměnu jsme si pochutnali na mrkvovém zákusku. Mňam! No, šikovní zajíci…z 1. A.

Já Baryk a mé sýkorky

Tak už je leden, měsíc svěšené oháňky. V lednu my psi postáváme schlíple před zavřenými dveřmi. Otevřou se jen málokdy, aby se nevyvrzalo teplo. Ale když se otevřou, rozvrtí nám to oháňku.

Tak začíná další Barykovo vyprávění, ve kterém nám představil své kamarádky sýkorky. Zná je skoro všechny. Nejvíc je sýkor koňader…, modřinky jsou menší a hlavičku a křídla mají jako od šmolky…, občas z lesa přiletí sýkorka uhelníček …, sýkora babka je trochu hamoun. Nabere si do zobáčku co nejvíce zrníček a odnese si je stranou. Jednou za rok je vidět sýkora parukářka …, někdy proletí kolem čumáku i mlynaříci…, a víte, že …

To je sýkorek, viďte!!!

Dozvěděli jsme se o nich hodně zajímavostí a některé z nich dokážeme poznat.

Na školní zahradě jsme jim připravili „sýkorčí cukrárnu“. Ať si pochutnají…

Tak už je prosinec

Měsíc studeného kastrůlku.

Co je to kastrůlek? Co je to psí počasí? Co znamená „studené jako psí čumák“? Psí čumák je totiž uznávanou mírou teploty – podle Baryka. Jenomže na zobáky se teplota měřit nedá. Ani na zobák vraní, ani na havraní.

Tyto dva ptáky si totiž kdekdo plete, protože vypadají stejně.

Jenomže my už víme, že havrani žijí v hejnech, zatímco vrány si postaví hnízdo sólo. Když najdete strom obsypaný hnízdy, tak je to havraní vesnice. Peří mají sice oba černé, ale havrani nosí šortky a vrány ne. Jsou ostražití, věrní, žijí v páru a bydlí stále v jednom hnízdě.  Vrány i havrani žijí osmkrát déle než psi a mohou se dožít i vyššího stáří než člověk!

To je panečku zajímavých informací, viďte!

A tak jsme se vydali vrány nebo havrany hledat. I když jsme se rozhlíželi kolem dokola pořádně, ani jednoho jsme nezahlédli. Alespoň jsme si zkusili havraní vesnici na školní zahradě a vytvořili krásný výkres.

Tak už je listopad ...

Měsíc urousaných pacek. Co znamená urousaný? Baryk nám to vysvětlil a představil dalšího svého kamaráda bažanta. Také jemu pomohl a poradil mu, kam má letět, když se pořádá „letecký den“.

Dozvěděli jsme se, že už nemůže vyčmuchat křečka ani sysla, protože ti už spí ve svých podzemních bunkrech. A ježek, ten nespí pod zemí, ale pod hromadou listí a dříví. A co ostatní zvířátka?

Kam se v zimě schovají? Jak přečkává mrazy hmyz? Kam si zaleze na zimu beruška? Čím si zatepluje doupátko veverka?

Povídali jsme si, četli, prohlédli si prezentaci a pěkně „ustlali“ zvířátkům v pracovním listě.

Šli jsme prozkoumat zimní ubytování pro zvířátka na naši školní zahradu. Našli jsme domeček pro ježka ukrytý pod hromadou dříví, hmyzí domeček, a určitě i v našem školním jezírku někdo spí zavrtaný v bahně … a protože napadl první sníh, pořádně jsme si naši výpravu za spícími zvířecími kamarády užili.

Tak už je říjen...

Říjen je měsíc mastných kostí. Proč? V každé vsi je posvícení …

Vysvětlili jsme si, co to posvícení je, a proč mu Baryk říká popsícení.

V povídání o měsíci říjnu nám Baryk představil dalšího ze svých kamarádů – srnce.

Pozorně jsme poslouchali a dozvěděli se: Čím vysílají srnci morseovku? Čím se chtějí všichni srnci stát? Proč se srnec nemůže stát psem? A hlavně: Jak Baryk srnce zachránil?

O srnci jsme si povídali, zjistili a nakreslili, jak vypadá srnčí stopa, čím se živí a jak se jmenují členové srnčí rodiny.

Vypracovali jsme „srnčí pracovní list“. Opět jsme spolupracovali ve skupinkách. Tentokrát jsme soutěžili a sbírali body v podobě kaštánků.

O čem asi bude listopadové vyprávění?

Přírodovědný projekt 1. A

V letošním školním roce nás bude přírodovědným projektem provázet poutavé vyprávění psa Baryka o jeho psím životě a přátelích. Knížka Já Baryk, kterou napsal František Nepil. Knížka pro malé přírodovědce a velké milovníky psů.

Kniha příběhů, z nichž každý je věnovaný vždy jednomu měsíci v roce a jednomu zvířeti, se kterým se dobromyslný pes Baryk ve svém okolí potká. Spousta veselých i napínavých příhod. A ještě se dozvíme o jednotlivých zvířatech i zajímavé podrobnosti z jejich života.

Měsíc září je měsícem chlupů. Nám psům začínají línat chlupy a my je vytřepeme svým lidem na koberec a navlékneme si teplý kožich. Dělá to tak kdekdo, kromě živočichů, kteří se nevyvedli, jako třeba vlaštovky.

A o vlaštovce nám Baryk vyprávěl první příběh.

Pozorně jsme poslouchali a hodně zajímavostí se o vlaštovkách dozvěděli. Dokázali jsme odpovědět na otázky, nakreslit vlaštovčí let, poskládat vlaštovčí hnízdo, vybarvit a vystřihnout vlaštovku, vlaštovky jsme i počítali. Také jsme se naučili o vlaštovce písničku. Zjistili jsme kteří ptáci na zimu odlétají a proč. Práce se nám podařila a celý projektový den se nám moc líbil.